O Josefu Kábrtovi z Lomnice n/P.

25. ledna 2013 v 23:19 | Smrž Jiří

ČLÁNKY JSOU PŘÍSTUPNÉ PŘES OBLÍBENÉ ODKAZY VLEVO!


JOSEF KÁBRT

14.10.1920 - 7.2.1989

(Lomnice nad Popelkou - Hradec Králové)
Vynikající český grafik, malíř, animátor, ale taky režisér, scénárista i herec.
Od roku 1950 člen Svazu výtvarných umělců. Od roku 1945 ve studiu Bratři v triku.






















O Josefu Kábrtovi z pera jiných autorů:

Pocházel z rodiny školníka z Lomnice a měl jednoho bratra. Uměleckého vzdělání se mu dostalo nejprve na Státní odborné škole keramické v Praze u profesorů V. Vokálka a J. Znoje. V roce 1936 přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a studoval v ateliéru profesora F. Kysely, studia ukončil roku 1941 u profesora J. Bendy. Do konce druhé světové války pracoval ve Studiu kresleného filmu ve Zlíně a od roku 1945 v ateliéru Jiřího Trnky Bratři v triku jako výtvarník a režisér. Po odchodu do důchodu žil střídavě v Praze a v Lomnici nad Popelkou a věnoval se malířské a grafické tvorbě.
Nejpodstatnější část své tvůrčí činnosti věnoval kreslenému filmu. Od roku 1948, kdy začal pracovat samostatně, natočil jako hlavní tvůrce více než 30 filmů (Telegram, Manželské etudy, Slavík a růže, Příběhy Odysseovy, Obraz Doriana Graye, Svatební košile a další). Film Železný klobouk byl oceněn na filmových festivalech v Karlových Varech a Montevideu, Tragédie vodníkova v Locarnu ve Švýcarsku, Divoká planeta v Cannes, Terstu, Teheránu a Kroměříži. Televizní diváci si oblíbili populární třináctidílný seriál večerníčků Josefa Kábrta O klukovi z plakátu.
V letech 1956-1958 spolupracoval s francouzským umělcem Jeanem Effelem na filmu Stvoření světa a několikrát navštívil Francii. Při své práci ve filmu se věnoval i další výtvarné činnosti. Ilustroval několik knih (Nové pověsti české, Práče a Jak se zajíček chtěl klouzat J. Mareše, Dodekameron juristický V. Laciny). Hodně kreslil a maloval. Malbě a grafice se soustavněji věnoval po odchodu do důchodu od roku 1979. Práce s animovaným filmem ho ochránila od nepříznivých vlivů různých -ismů, a když se po ukončení zaměstnaneckého poměru vrátil zpět k volné tvorbě, navázal na to, s čím kdysi přestal. Malířské dílo Josefa Kábrta získalo mnoho obdivovatelů na četných výstavách doma i za hranicemi. Promlouvá k divákům srozumitelně a klade otázky, které diváka vždy zajímaly a zajímají i trápí. Dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nenávist - to byly časté náměty jeho děl. Zářivými barvami zobrazoval krásu žen, ale i škleb podivných postav.
Na Josefa Kábrta silně zapůsobilo umění přelomu století, symbolismus a secese, obohatil je však o svou bohatou fantazii, která nemá daleko k vidění surrealistů. Každý svůj obraz opírá o mistrnou kresbu, promýšlí barevnou i prostorovou kompozici, usiluje o zachycení atmosféry. Jak sám řekl, maluje to, co se v něm děje.
Perfektní kresba přímo volala po grafickém ztvárnění. Oblíbil si zejména lept a litografii, u nichž mohl jistotu kresby nejlépe uplatnit. Rád se vracel k námětům svých obrazů, filmů i k námětům, které v něm vzbudila četba literárních děl. Zejména miloval díla F. Villona, Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, K. J. Erbena, oslovovaly jej i náměty biblické (Píseň písní, Janovo zjeveni).
První knižní značky vytvořil Josef Kábrt v letech 1945-1946. Soustavněji se tvorbě exlibris a novoročenek začal věnovat až od roku 1977. Vytvořil celkem 179 knižních značek. Používal téměř výhradně techniku leptu, jen výjimečně vícebarevného. Tři knižní značky vytvořil serigrafií, pět pak je zinkografickou reprodukcí kresby. Náměty byly někdy ovlivněny přáním objednatelů, zpracování je však vždy kábrtovské. Častými motivy jsou krásné ženy nebo mužské příšery. I v exlibris se rád vracel ke svým literárním láskám.
Podobně je tomu i u novoročenek, kde více využívá litografie a barevného zpracování. Avšak i zde nejkvalitnější práce vznikají technikou leptu. Za tvorbu knižních značek získal roku 1989, bohužel již in memoriam, cenu Trienale českého exlibris v Chrudimi. Zpočátku tiskl své grafické listy sám, často zkoušel různé technické postupy, vhodnost papíru a měnil barvu tisku. Později zasvětil do tajů řemesla uměleckého tisku svého syna Petra.
Jiří Demel (z archivu Petra Kábrta)

Máme slavného rodáka! Zvolal lomnický patriot Vladimír Mikule v závěru svazečku, vydaného k šedesátinám Josefa Kábrta. Tehdy však bylo jméno Josefa Kábrta známo vlastně jen příznivcům kresleného filmu. Mělo vždy dobrý zvuk. Filmy, které vyšly z jeho dílny, měly punc vysoké kvality výtvarné i řemeslné. Byly oceněny na mnoha mezinárodních festivalech. Sotva by mu jinak bývala svěřena například práce na filmu Stvoření světa a udělena řada dalších významných titulů.
Málokdo však tehdy věděl, že si Kábrt doma maluje jen sám pro sebe a pro své potěšení. A v této malířské osamělosti si dokázal nalézt svou vlastní cestu. Patřil k obdivovatelům Alfonse Muchy. Už jako mladík získal Muchův plakát - litografii, která dodnes visí v jeho bytě. Je šťastným majitelem Muchova Otčenáše, jakož i Princezny Ilsey a rád se těmito poklady pochlubí. Snad proto ho někteří pokládají za pokračovatele secese. Je to však dojem mylný. K tomu stačí srovnání s tvorbou secesních autorů. Snad k tomu svádějí i dívčí portréty, které převažují v jednom období jeho tvorby. Nicméně u Kábrta lze skutečně vystopovat jistou paralelu se secesním symbolismem, ještě spíš však se snovým ovzduším romantismu baudelairovského ražení. Jak už bylo uvedeno, vznikalo Kábrtovo dílo v izolaci a to mu umožnilo navázat na tvorbu čtyřicátých let. Nedotkla se ho ani tvrdá realita let padesátých. Tehdy své vzory hledal spíše ve Španělsku a v surrealismu. Dům na náměstí v Lomnici, kde dnes bydlí, je doslova kouzelným, domem barev, který se vtiskne hned při první návštěvě nezapomenutelně do pamětí. V krásných prostorách bytu visí Kábrtovy obrazy, v ateliéru v podkroví jsou další, pečlivě uložené v poličkách. Je tu i almara, kterou Kábrt sám vyzdobil figurálními motivy. Její obsah je z valné části tajemstvím. Jen jednou jsme do ní vnikli a objevili v ní nádhernou poctu Ingresovi. Dál jsme se nedostali. Mistr se vrátil a obsah skříně je tabu.
Grafice se začal Kábrt systematicky věnovat až velmi pozdě. Jsou sice známa snad čtyři exlibris z jeho rané tvorby kolem roku 1945, vážně se však začal zabývat grafikou až někdy kolem své šedesátky. Věnuje se především leptu, který nejlépe vyhovuje jeho neobyčejně perfektní kresbě. Takto tvoří nejen velké grafické listy, ale touto technikou snad všechna svá exlibris; drobná ploška lístku nejlépe vyhovuje jeho naturelu. Přesnost a smysl pro detail možná souvisí s jeho předchozí prací s filmem. Figurální motiv koncipovaný s výraznou přehledností je zpravidla doplněn atributy kosmických sil. Povyšují jej do snově poetické polohy a dávají mu povahu symbolu. Známe sérii věrných obrazů květin, přesných i po stránce botanické. Doprovázejí je něžné profily dívek. Také veliký otakárek vzlétá z hlavy dívky. S úspěchem se zmocňuje i portrétu. Vzpomínám namátkou na Hanu Kvapilovou, jejíž portrét je doplněn motivem génia z opony Národního divadla. Vzniku tohoto listu předcházely dlouhé debaty u nás v Sobotce. Kábrt tu několikrát i kreslil, jak by list moh vypadat, měnil kompozici a hledal různé možnosti, než se pochlubil hotovým exlibris. Avšak i v portrétu tak říkajíc imaginárním je mistrem. Připomeňme si oba jeho Máchy. Jednoho s Hazmburkem a měsícem v pozadí v ještě poněkud tradičním pojetí, druhého, pojatého zcela osobitě, obklopeného fantastickým rostlinstvem před realistickým pozadím hradu Kosti. Dokáže však přenést na exlibris ze svých obrazů představy hrůzných figur. Proslulý je jeho Jožin z bažin, příšerka, kráčející z pustého tajemna.
Kábrtovy litografie se vyznačují plošností. Buduje je spíše robustně a nic na nich celkem nepřipomíná jeho lepty. Této techniky však dosud na exlibris nepoužil. Známe jen sérii jeho litografovaných novoročenek.
Je však ještě jedna, zcela neobvyklá grafická technika, ve které dokázal své mimořádné mistrovství. Je jí rytina. Jako podklad pro ni však nepoužil kovové desky, ani ocelových nástrojů. Vybral si k své práci velikou, leštěnou desku černé žuly. Do ní psacím diamantem vyryl postavu zamyšlené víly téměř v životní velikosti. Toto své veliké dílo, důkaz bohaté invence a představivosti i nadání, postavil na hrob své ženy na lomnickém hřbitově. Zavítáte-li do Kábrtova rodiště, nezapomeňte se na tamější hřbitov podívat. Krásná deska stojí za vidění a jistě budete souhlasit s tím, že v Lomnici mají slavného rodáka.
Karel Samšiňák (z archivu Petra Kábrta)

Z katalogu výstavy v Turnově 1983:
Jméno Josef Kábrt jsme si zvykli spojovat s českým animovaným filmem, u jehož zrodu i rozletu tento vynikající kreslíř stál. Jako výtvarník působil od roku 1941 ve studiu kresleného filmu ve Zlíně a po válce mezi Bratry v triku u Jiřího Trnky. Netrvalo však dlouho a Josef Kábrt se k naléhavým otázkám své doby vyslovil i jako scénárista a režisér řady snímků, na jejichž počátku stály Telegram, Tragédie vodníkova, Železný klobouk... Bezmála čtyřicet let soustředěné práce, na třicet realizovaných filmových titulů, úspěchy na přehlídkách v Locarnu, Montevideu, Cannes, Teheránu a jinde, by mohlo být uspokojivou životní bilancí. Výtvarník mimořádné invence ale s jistotou zvládl mnohem širší tvůrčí prostor. V posledním desetiletí, kdy se dočkaly realizace dlouho uzrávající výtvarné záměry, se Josef Kábrt představil jako malíř a grafik výpovědi stejně závažné, jakou vydává jeho filmová tvorba.
Výsledkem Kábrtova malířského úsilí je syntéza v podstatě symbolistní malby s prvky surrealistické imaginace. K symbolistům konce 19. století jej poutá snaha "odít myšlenku" tvarem a barvou, stejně jako nepřeberné výrazové možnosti realistické formy. Iracionální prvky vnášejí do jinak statické koncepce obrazů stopy dějů a myšlenkových pochodů. Sepětí s atmosférou pozdního romantismu patrné v Kábrtově filmové práci (Slavík a růže, Obraz Doriana Graye) tematicky usměrnilo i jeho obrazy a grafiku. V historických reminiscencích se ovšem malíř své doby nezříká. Naopak aktualizací "klasických" témat dokazuje, že prožít dramata citů nebzylo výsadou postav Oscara Wilda. Dokazuje, že i dnes zůstávají základním měřítkem lidského jednáná etické otázky dobra a zla, lásky a nenávisti.
Miroslav Cogan

Z katalogu výstavy v Lomnici n/P. 1985:
Když před sedmi lety uspořádal Josef Kábrt svou první velkou malířskou výstavu, vzbudil překvapení a údiv. Známý a obecně uznávaný výtvarník našeho kresleného filmu, obdařený mnoha cenami a diplomy, se pojednou představil jako odvážný malíř velkých pláten, osazených bohatstvím figur a znějících troufale plnými barvami. Zaráželo i zřetelné navázání na tradici evropského umění kolem roku 1900, v tom i na naši secesi. Zdánlivě mimo kontext současné malby se vynořily na jeho obrazech líbezné dívky, zavité bohatou drapérií, zasněné a lákající.
Už tehdy bylo zřejmé, že východiskem tvorby je virtuosní precízně ostrá kresba, jen zdánlivě přesně reprodukující viděné tvary. Ve skutečnosti akcentují její výraz úmyslné lehké deformace. Postavy štíhlých údů a protáhlých prstů s obrovskýma očima nad zúženými tvářemi evidentně žijí svůj vlastní vysněný osud. Pohyb kreslícího pera organicky přechází od tvarů těl k iracionální dekoraci, připomínající mořskou pěnu či skupení oblak, z níž opět mohou vyrůst náznaky postav a obličejů. U obrazů se k tomu pojí barvy hýřivě pestré a mocné, nepohrdající v oslnivé škále zakázanými kontrasty. Srůstání reálných a fantastických prvků vyvolává dojem nápovědi tajemství. Malíř úmyslně a silně okouzluje diváka, mimovolně vtahovaného do dění obrazu. Pootočené i ulpívavě koketující dívky mají něco ze začarovaných princezen pohádek - vyžadují až vynucují si pomoc a mění pozorovatele v rytíře, jenž je hotov pro ně obléci brnění a vypravit se do boje s drakem. V této schopnosti otevření a nedopovědění suverénně hotového obrazu, ve vyzývavě nevšímavém vlákání k spoluprožitku omamného děje vidíme největší kouzlo malířovy práce.
Pozoruhodná je sama její genese. Malby - jakkoliv pro ně krom tvorby o osm let staršího J. Lieslera nenajdeme dnes paralelu - neběží mimo čas: na povrch pouze vytryskl proud, dlouho tajený pod zemí. Je třeba nejprve vrátit se až k malířovu dětství a vzpomínat na okouzlení, s nímž malý chlapec listoval velikými svazky Světozoru a Zlaté Prahy, jimž dali ducha i tvář bravurní ilustrátoři přelomu století. Jejich fascinující svébytná a samostatná čára odkrývala život v neznámých hloubkách. Zřetelně souvisela s výrazem podkrkonošských spiritistů, jejichž medijní kresby divokých květin podivných tvarů viděl - už jako třináctiletý - na výstavě v Lomnici nad Popelkou. Genius loci je v Lomnici silný; domy útulně schované v údolí jsou zdánlivě sevřeny v sobě, stačí však vyjít na Tábor a otvírá se kraj - bývalo vidět až na Prahu - a tehdy vzniká ten zvláštní pocit, vyjádřený malířovými slovy: "Nic nestojí v cestě." To bylo předznamenání.
Rozvíjela je pak studentská léta - tak chudá, že si je ani představit neumíme. Byly to zlomivé roky na konci první republiky a začátky Protektorátu, čas skvělých profesorů pražské Uměleckoprůmyslové školy - oslnivého a klasicky uměřeného dekoratéra Fr. Kysely a zkoumavě přísného rytce linie Jaroslava Bendy. Jistě oba dali mladému umělci dokonalý řemeslný základ, ale nadto i možnost svobodného rozvíjení vlastního talentu. Dokladem toho je nejen jeho práce vlastní, ale i rozdílnost cest, jimiž šli jeho generační vrstevníci - Seydl, Paderlík, Hložník atd. Mladý student tehdy prošel zvláštní metamorfózou: tíha chudoby i lehkost touhy nalezla organicky nejadekvátnější vyjádření v malbách, blízkých tehdejším surrealistům - Muzikovi, Al. Wachsmannovi a jim podobným. Protektorát hodil na tuto malbu své temné stíny - karikující Kábrtovi Klauni z r. 1943 byli censurou vyřazeni ze zlínské výstavy Salonu mladých umělců - ale zatmění srdcí právě tehdy ohnivě rozzářil barevný květ umění Jiřího Trnky, signující budoucí radost osvobození.
Tou dobou byl už malíř Kábrt hotovou osobností. Vznikají obrazy a studie, na nichž s překvapením shledáváme všechny znaky jeho nynější tvorby. Je to precizní čára i silná lokální barva, jasné rozvržení figur i prolamování obrazového prostoru vsouvanými plochami a zrcadly, kočičí hravost mládí i dychtivá dravost efektu. Z té doby jsou obrázky - jen pár se jich zachovalo a současná výstava je ukazuje - jež kvalitou nezadají pracem Jiřího Trnky. Tak vysoko lze tuto časnou tvorbu hodnotit.
Z následujících let známe jen stovky kresebných studií - většinou naprosto reálných portrétů i velmi pěkných krajin - a pak obrovskou, ale také velmi úspěšnou práci v kresleném filmu. Ve zlínském studiu kreslených filmů, jež bylo líhní talentů budoucích tvůrců slavného českého animovaného filmu, si právě Trnka v roce 1945 vybral Kábrta pro spolupráci v legendárním pražském studiu Bratři v triku. Kábrt se stává Trnkovým animátorem (Zasadil dědek řepu) i scénáristou (Liška a džbán), od roku 1949 sám režíruje (Freiwilligův Telegram) a dál už sám filmy vytváří. Snad jen pamětníci dokážou ocenit ten jiskřivě osvobodivý zruch, humor a radost, jež kreslený film přinesl Čechám i světu. Připomeneme jen skvělou Tragédii vodníkovu na námět písničky Voskovce a Wericha z r. 1958, výbušnou, prudkou, řinčivě chechtotnou, adresně kritickou vůči byrokratům a osvobodivě vydechující kypivou energií. V průběhu práce pro film Kábrt mnohokrát měnil kůži i tvář. Dokázal pochopit a prožít ducha i formu projevu svých spolupracovníků do té míry, že prokázal téměř schopnost převtělení. Bylo nemalým problémem převést do pohybu a oživit hranaté figury Ladovy, oblé panáčky Effelova Stvoření světa či duchově vznosné postavy Beardsleyovy ve Slavíku a růži. A zde nelze nepřipomenout Kábrtovu absolutní visuální paměť: na požádání je schopen hodit na papír kresbu Ladovu, Alšovu, Preislerovu či Zrzavého, předsíň si vymaloval ve stylu Alfonse Muchy, skříň pokryl malůvkami datovatelnými na sklonek 18. století, a vedle pověsil francouzský románský krucifix - na štěstí jím samým uvařeným z moduritu. Mohl také proto svým filmům dávat výtvarný charakter, jenž nejlépe odpovídal tématu a psyché doby, pro niž byl určen - jeho protiválečný Železný klobouk (1961) tak dosud působí aktuální živostí.
Ovšem věrnou láskou mu zůstali mistři údobí, kdy se Evropa před první světovou válkou ocitla na rozcestí humanismu a civilizace - ať už nesou označení secese, Jugendstilu či Art Nouveau a ať je to náš Mucha, vídeňský Klimt či ruský Vrubeľ. V tomto návratu je kus opojení mohutností a mohoucností člověka i lidí, díl oslnění ženskou bytostí, ilustrace k "pohádkám o věčné touze" i "pohádkám špatně končícím", "poutím k Eldoradu" i do "údolí nového království". Nač tajit hřích, všechny ty názvy platí dílům literárním, básnickým a hudebním. V malbě vskutku jediný Jan Preisler byl tomuto údobí beze zbytku práv. Někdejší rozjitření vysoko překryl oficiální optimismus kultury první republiky - teprve na jejím sklonku starý jed smutné vášně prolnul tvorbou surrealistů.
Pověděli jsme dřív a zdůrazníme teď, že Kábrt jako malíř byl v podstatě hotovou tvůrčí osobností už kolem roku čtyřicet pět. Každodenní osmihodinová dřina v kresleném filmu samozřejmě přidala na jistotě jeho kresby a maličko ubrala bezprostřednosti, ale volná tvorba od sklonku šedesát let je právě jen punkevním tokem, organicky vytrysknuvším na povrch ve chvíli, kdy jí bylo zapotřebí. Tisíc výhrad a tisíc replik by bylo možno pronést in margine jeho díla. Ale všechny by měly platnost jen tehdy, kdyby existovaly pevné kánony umění, jak si je představovali Němci v období Tisícileté říše, a kdyby samo umění bylo něčím určitým, neměnným a tedy mrtvým. Je tomu naopak. Nebylo snad krásnějšího popření "pravého německého umění", než jaké kdysi manifestoval svou tvorbou Trnka a jeho druhové. Podobně dnes: je možno vést spor je-li Kábrtova práce "secesí filmového údobí" či "filmem Jugendstilu", nelze jí však upřít oprávněnost, vazbu na naše současné dění a především život a životnost. Nemáme tu zdaleka na mysli obdiv sběratelů a přízeň obecenstva, za podstatné pokládáme, že v našich létech malíř realizoval výtvarné sny, jež se mu zdály v čase osvobození.
Ivo Kořán


Samostatné výstavy JK:

1977 - Lomnice nad Popelkou
1978 - Praha, Kroměříž
1979 - Lomnice nad Popelkou, Semily
1980 - Zakopané (Polsko), Kroměříž, Lomnice nad Popelkou
1981 - Sobotka, Valašské Meziříčí
1982 - Sokolov
1983 - Turnov, Opava
1985 - Lomnice nad Popelkou

podpis Josefa Kábrta
Josef Kábrt /In memoriam/ - lept Oldřicha Kulhánka 1989, 154x70

exlibris Far Rodis pro Petra Kábrta (syna a tiskaře JK) - kombinovaná technika Renaty Šimlíkové 1990, 78x59

O mně:

Pana Kábrta jsem pro sebe objevil ještě za jeho života na konci osmdesátých let. V té době jsem začínal s grafikou. A na nějaké výměnné schůzce jsem získal jeho litografii a lept. Ale osud chtěl, abychom se jen míjeli. Chtěl jsem od něho exlibris, sehnal jsem adresu do Lomnice, ale on mi odepsal smutný dopis, ať se nezlobím, ale že už to nepůjde. Nezlobil jsem se, vždyť několik dalších výtvarníků na mou žádost ani neodpovědělo - dodnes mám ten dopis schovaný. Po letech jsem se vymotal z životních peripetií a před pár lety jsem se pustil do rozšiřování sbírky. Tentokrát "pomohla" moje dlouhá nemoc, kdy jsem byl rád, že mohu doma sedět aspoň u počítače a že existuje Aukro. Na internetu jsem našel i kontakt na Kábrtova syna Petra, který jeho dílo dále oživuje a kterého doufám i těší, že chci o jeho tátovi vědět ledacos a že chci mít ve sbírce kdeco.
Nejprve jsem chtěl sbírat podle mne "melancholické" dívky a ženy, které brnkaly na struny cítění z mého nesnadného dětství a mně se zdálo, že jim občas rozumím. Poté jsem začal vnímat, že i ostatní Kábrtovy grafiky mají hlubokou pozitivní duši a rozhodl jsem se sbírat všechny - bohužel některé unikáty mi do té doby unikly. Zjistil jsem, že Kábrtovi mágové a "imaginární bytosti" vůbec nejsou zlí jedinci, jak někteří odborníci píší, ale že jsou jen smutní ze své vševědoucnosti a z té budoucnosti, do které vidí. Dlouho mi pak trvalo, než jsem "překousnul" Kábrtova nejtěžší témata náboženství a smrti z konce jeho života, ale ani u nich dnes nenacházím pražádnou zlobu a negativní emoce - jsou to jen myšlenky či průvodci svého autora v těžké nemoci - podobnou jsem prošel i já a tak to možná začínám trochu chápat. Dílo Josefa Kábrta je pro mne vždy pozitivem, vzpruhou i výzvou, která vnáší úsměv na mou tvář a klid do mé duše, a taky mne pohání dál hledat střípky jeho díla, které někdy zavál už čas, tak aby i ostatní lidé mohli objevit něco nového, co je možná jako mne dokáže naplnit.
Mnozí tvrdí, že Kábrt se shlédl v secesi. Já si myslím, že přebíral z různých směrů to, co vyhovovalo jeho životnímu názoru a vytvořil svůj vlastní jednoznačně identifikovatelný styl, který byl zejména založen na brilantním zvládnutí technik tvorby. Jeho neopsatelné valéry a všudypřítomné "kuličky" jsou součástí kábrtovského vidění, protože on nepotřeboval modely - ty už měl v sobě.
Ilustrací pro knížky a filmy na diapáscích neprovedl Kábrt mnoho. Některé dětské knížky vydalo nakladatelství Artia pouze v cizích jazycích a je jich stále plná Evropa, ale český čtenář o tom neví.
Málo známé obrazy pana Kábrta jsou velkoplošným a barevným završením jeho vizí. Bohužel naše galerie jsou v tomto ohledu velmi skoupé a naděje na samostatné muzeum JK je dnes mizivá.
Snažím se proto zkompletovat svou sbírku děl tohoto skvělého autora, zejména doplněním chybějících exlibris, PF a volné grafiky, ale nepohrdnu ani jinými artefakty, pokud jsou pro mne cenově dostupné. Na tomto blogu chci zveřejnit vše, co s Josefem Kábrtem souvisí a co mi je nebo bude známé - záleží to i na vás.
Prosím proto všechny sběratele, kteří by mi sbírku dokázali doplnit, aby nabídli své grafiky k výměně za mé dubly Josefa Kábrta případně i jinou grafiku nebo přímo k odkupu. V takovém případě mi zanechte prosím na sebe nějaký kontakt v komentářích - komentáře nejsou veřejně přístupné! Budu vám velmi vděčný a tímto vám potvrzuji, že nemíním svou kábrtovskou sbírku rozprodat - chtěl bych, aby i po letech někde zůstala jako celek a aby její digitální podoba dále zůstala ke studiu a pro potěšení na internetu. Pokud bude zájem, poskytnu přispěvatelům digitální podobu ve formě soupisu a v podstatně vyšší kvalitě obrázků na CD.
Zajímavou kapitolou jsou filmy Josefa Kábrta. Těm on zasvětil většinu svého života. Snad všichni známe večerníčky O klukovi z plakátu. Ale co víme o dílech oceněných na významných světových přehlídkách (například v Cannes)? Proč u nás nejsou vysílány skvělé pohádky nebo postřehy ze života, které dodnes neztratily na humoru ani aktuálnosti témat? Při zhlédnutí humanistického akčního filmu Avatar z roku 2009 jsem viděl před sebou nadčasovou Divokou planetu z roku 1973, kterou režíroval většinou dálkově z Paříže René Laloux a v Praze ji realizoval Josef Kábrt. Neexistuje knižní ani internetový soupis filmových děl tohoto člověka, přestože významné filmové servery přijaly většinu mnou nabídnutých dat. I cizina si i v případě Kábrta více váží kvalitní české práce než ČR. Nejširší seznam nám předkládá názvy asi 30 filmů. Mně se zde zatím podařilo tento počet rozšířit na 66 řad se 121 filmy - viz kapitola Filmy Josefa Kábrta. Díky internetu jsem mnohé již i viděl, ale stále jich hodně chybí. Za 8 tehdy nedostupných filmů děkuji pracovníkům Krátkého filmu Praha, například Zajíčka se jim podařilo na můj účet zdigitalizovat z poslední známé kopie a tak už ho promítal i CSfilm. V současnosti aspoň Kábrtova stěžejní díla konečně vyšla na DVD.

Upozornění - poslední dobou se často i renomovanými galeriemi vydává za dílo Josefa Kábrta z Lomnice nad Popelkou dílo výrazně méně specifické jeho jmenovce, učitele a malíře Josefa Kábrta z Úpice, který se bohužel narodil taky roku 1920 - viz http://www.rodinne-domy.info/jkabrt/index.htm, tento kreslil zejména krajinky a portréty.
Občas se někteří prodejci jménem Josefa Kábrta snaží prodat i díla málo známého Václava Kábrta.

s Jiřím Trnkou v roce 1945
z domluv nad Stvořením světa v Paříži v šedesátých letech
z první výstavy obrazů v Lomnici v roce 1970 (doleva od uprostřed stojícího Josefa Kábrta herci Oto Šimánek a Jiří Holý a profesor Kořán, zprava malíř Oldřich Oplt a lomnický sběratel Vladimír Mikule)
s hercem Jiřím Holým
v ateliéru v sedmdesátých letech
jak viděl konec života - kresba z pozůstalosti

Bude dále doplňováno

článek Ilustrace a kresby JK - viz http://kabrt-josef.blog.cz/1002
 


Komentáře

1 MarcoF | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:33 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

2 LuckSkela | E-mail | Web | Před 15 minutami | Reagovat

Buy Cheap Medications Without Prescription Online From Canada:

http://myinstantfriend.com/content/buy-atopex-arimidex-zometa-allegra-fastofen-pyrantel-zometa-online-without-prescription

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama