O Josefu Kábrtovi z Lomnice n/P.

25. ledna 2013 v 23:19 | Smrž Jiří

ČLÁNKY JSOU PŘÍSTUPNÉ PŘES OBLÍBENÉ ODKAZY VLEVO!


JOSEF KÁBRT

14.10.1920 - 7.2.1989

(Lomnice nad Popelkou - Hradec Králové)
Vynikající český grafik, malíř, animátor, ale taky režisér, scénárista i herec.
Od roku 1950 člen Svazu výtvarných umělců. Od roku 1945 ve studiu Bratři v triku.






















O Josefu Kábrtovi z pera jiných autorů:

Pocházel z rodiny školníka z Lomnice a měl jednoho bratra. Uměleckého vzdělání se mu dostalo nejprve na Státní odborné škole keramické v Praze u profesorů V. Vokálka a J. Znoje. V roce 1936 přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a studoval v ateliéru profesora F. Kysely, studia ukončil roku 1941 u profesora J. Bendy. Do konce druhé světové války pracoval ve Studiu kresleného filmu ve Zlíně a od roku 1945 v ateliéru Jiřího Trnky Bratři v triku jako výtvarník a režisér. Po odchodu do důchodu žil střídavě v Praze a v Lomnici nad Popelkou a věnoval se malířské a grafické tvorbě.
Nejpodstatnější část své tvůrčí činnosti věnoval kreslenému filmu. Od roku 1948, kdy začal pracovat samostatně, natočil jako hlavní tvůrce více než 30 filmů (Telegram, Manželské etudy, Slavík a růže, Příběhy Odysseovy, Obraz Doriana Graye, Svatební košile a další). Film Železný klobouk byl oceněn na filmových festivalech v Karlových Varech a Montevideu, Tragédie vodníkova v Locarnu ve Švýcarsku, Divoká planeta v Cannes, Terstu, Teheránu a Kroměříži. Televizní diváci si oblíbili populární třináctidílný seriál večerníčků Josefa Kábrta O klukovi z plakátu.
V letech 1956-1958 spolupracoval s francouzským umělcem Jeanem Effelem na filmu Stvoření světa a několikrát navštívil Francii. Při své práci ve filmu se věnoval i další výtvarné činnosti. Ilustroval několik knih (Nové pověsti české, Práče a Jak se zajíček chtěl klouzat J. Mareše, Dodekameron juristický V. Laciny). Hodně kreslil a maloval. Malbě a grafice se soustavněji věnoval po odchodu do důchodu od roku 1979. Práce s animovaným filmem ho ochránila od nepříznivých vlivů různých -ismů, a když se po ukončení zaměstnaneckého poměru vrátil zpět k volné tvorbě, navázal na to, s čím kdysi přestal. Malířské dílo Josefa Kábrta získalo mnoho obdivovatelů na četných výstavách doma i za hranicemi. Promlouvá k divákům srozumitelně a klade otázky, které diváka vždy zajímaly a zajímají i trápí. Dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nenávist - to byly časté náměty jeho děl. Zářivými barvami zobrazoval krásu žen, ale i škleb podivných postav.
Na Josefa Kábrta silně zapůsobilo umění přelomu století, symbolismus a secese, obohatil je však o svou bohatou fantazii, která nemá daleko k vidění surrealistů. Každý svůj obraz opírá o mistrnou kresbu, promýšlí barevnou i prostorovou kompozici, usiluje o zachycení atmosféry. Jak sám řekl, maluje to, co se v něm děje.
Perfektní kresba přímo volala po grafickém ztvárnění. Oblíbil si zejména lept a litografii, u nichž mohl jistotu kresby nejlépe uplatnit. Rád se vracel k námětům svých obrazů, filmů i k námětům, které v něm vzbudila četba literárních děl. Zejména miloval díla F. Villona, Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, K. J. Erbena, oslovovaly jej i náměty biblické (Píseň písní, Janovo zjeveni).
První knižní značky vytvořil Josef Kábrt v letech 1945-1946. Soustavněji se tvorbě exlibris a novoročenek začal věnovat až od roku 1977. Vytvořil celkem 179 knižních značek. Používal téměř výhradně techniku leptu, jen výjimečně vícebarevného. Tři knižní značky vytvořil serigrafií, pět pak je zinkografickou reprodukcí kresby. Náměty byly někdy ovlivněny přáním objednatelů, zpracování je však vždy kábrtovské. Častými motivy jsou krásné ženy nebo mužské příšery. I v exlibris se rád vracel ke svým literárním láskám.
Podobně je tomu i u novoročenek, kde více využívá litografie a barevného zpracování. Avšak i zde nejkvalitnější práce vznikají technikou leptu. Za tvorbu knižních značek získal roku 1989, bohužel již in memoriam, cenu Trienale českého exlibris v Chrudimi. Zpočátku tiskl své grafické listy sám, často zkoušel různé technické postupy, vhodnost papíru a měnil barvu tisku. Později zasvětil do tajů řemesla uměleckého tisku svého syna Petra.
Jiří Demel (z archivu Petra Kábrta)

Máme slavného rodáka! Zvolal lomnický patriot Vladimír Mikule v závěru svazečku, vydaného k šedesátinám Josefa Kábrta. Tehdy však bylo jméno Josefa Kábrta známo vlastně jen příznivcům kresleného filmu. Mělo vždy dobrý zvuk. Filmy, které vyšly z jeho dílny, měly punc vysoké kvality výtvarné i řemeslné. Byly oceněny na mnoha mezinárodních festivalech. Sotva by mu jinak bývala svěřena například práce na filmu Stvoření světa a udělena řada dalších významných titulů.
Málokdo však tehdy věděl, že si Kábrt doma maluje jen sám pro sebe a pro své potěšení. A v této malířské osamělosti si dokázal nalézt svou vlastní cestu. Patřil k obdivovatelům Alfonse Muchy. Už jako mladík získal Muchův plakát - litografii, která dodnes visí v jeho bytě. Je šťastným majitelem Muchova Otčenáše, jakož i Princezny Ilsey a rád se těmito poklady pochlubí. Snad proto ho někteří pokládají za pokračovatele secese. Je to však dojem mylný. K tomu stačí srovnání s tvorbou secesních autorů. Snad k tomu svádějí i dívčí portréty, které převažují v jednom období jeho tvorby. Nicméně u Kábrta lze skutečně vystopovat jistou paralelu se secesním symbolismem, ještě spíš však se snovým ovzduším romantismu baudelairovského ražení. Jak už bylo uvedeno, vznikalo Kábrtovo dílo v izolaci a to mu umožnilo navázat na tvorbu čtyřicátých let. Nedotkla se ho ani tvrdá realita let padesátých. Tehdy své vzory hledal spíše ve Španělsku a v surrealismu. Dům na náměstí v Lomnici, kde dnes bydlí, je doslova kouzelným, domem barev, který se vtiskne hned při první návštěvě nezapomenutelně do pamětí. V krásných prostorách bytu visí Kábrtovy obrazy, v ateliéru v podkroví jsou další, pečlivě uložené v poličkách. Je tu i almara, kterou Kábrt sám vyzdobil figurálními motivy. Její obsah je z valné části tajemstvím. Jen jednou jsme do ní vnikli a objevili v ní nádhernou poctu Ingresovi. Dál jsme se nedostali. Mistr se vrátil a obsah skříně je tabu.
Grafice se začal Kábrt systematicky věnovat až velmi pozdě. Jsou sice známa snad čtyři exlibris z jeho rané tvorby kolem roku 1945, vážně se však začal zabývat grafikou až někdy kolem své šedesátky. Věnuje se především leptu, který nejlépe vyhovuje jeho neobyčejně perfektní kresbě. Takto tvoří nejen velké grafické listy, ale touto technikou snad všechna svá exlibris; drobná ploška lístku nejlépe vyhovuje jeho naturelu. Přesnost a smysl pro detail možná souvisí s jeho předchozí prací s filmem. Figurální motiv koncipovaný s výraznou přehledností je zpravidla doplněn atributy kosmických sil. Povyšují jej do snově poetické polohy a dávají mu povahu symbolu. Známe sérii věrných obrazů květin, přesných i po stránce botanické. Doprovázejí je něžné profily dívek. Také veliký otakárek vzlétá z hlavy dívky. S úspěchem se zmocňuje i portrétu. Vzpomínám namátkou na Hanu Kvapilovou, jejíž portrét je doplněn motivem génia z opony Národního divadla. Vzniku tohoto listu předcházely dlouhé debaty u nás v Sobotce. Kábrt tu několikrát i kreslil, jak by list moh vypadat, měnil kompozici a hledal různé možnosti, než se pochlubil hotovým exlibris. Avšak i v portrétu tak říkajíc imaginárním je mistrem. Připomeňme si oba jeho Máchy. Jednoho s Hazmburkem a měsícem v pozadí v ještě poněkud tradičním pojetí, druhého, pojatého zcela osobitě, obklopeného fantastickým rostlinstvem před realistickým pozadím hradu Kosti. Dokáže však přenést na exlibris ze svých obrazů představy hrůzných figur. Proslulý je jeho Jožin z bažin, příšerka, kráčející z pustého tajemna.
Kábrtovy litografie se vyznačují plošností. Buduje je spíše robustně a nic na nich celkem nepřipomíná jeho lepty. Této techniky však dosud na exlibris nepoužil. Známe jen sérii jeho litografovaných novoročenek.
Je však ještě jedna, zcela neobvyklá grafická technika, ve které dokázal své mimořádné mistrovství. Je jí rytina. Jako podklad pro ni však nepoužil kovové desky, ani ocelových nástrojů. Vybral si k své práci velikou, leštěnou desku černé žuly. Do ní psacím diamantem vyryl postavu zamyšlené víly téměř v životní velikosti. Toto své veliké dílo, důkaz bohaté invence a představivosti i nadání, postavil na hrob své ženy na lomnickém hřbitově. Zavítáte-li do Kábrtova rodiště, nezapomeňte se na tamější hřbitov podívat. Krásná deska stojí za vidění a jistě budete souhlasit s tím, že v Lomnici mají slavného rodáka.
Karel Samšiňák (z archivu Petra Kábrta)
podpis Josefa Kábrta
Josef Kábrt /In memoriam/ - lept Oldřicha Kulhánka 1989, 154x70
exlibris Far Rodis pro Petra Kábrta (syna a tiskaře JK) - kombinovaná technika Renaty Šimlíkové 1990, 78x59

O mně:

Pana Kábrta jsem pro sebe objevil ještě za jeho života na konci osmdesátých let. V té době jsem začínal s grafikou. A na nějaké výměnné schůzce jsem získal jeho litografii a lept. Ale osud chtěl abychom se jen míjeli. Chtěl jsem od něho exlibris, sehnal jsem adresu do Lomnice, ale on mi odepsal smutný dopis, ať se nezlobím, ale že už to nepůjde. Nezlobil jsem se, vždyť několik dalších výtvarníků na mou žádost ani neodpovědělo - dodnes mám ten dopis schovaný. Po letech jsem se vymotal z životních peripetií a před pár lety jsem se pustil do rozšiřování sbírky. Tentokrát "pomohla" moje dlouhá nemoc, kdy jsem byl rád, že mohu doma sedět aspoň u počítače a že existuje Aukro. Na internetu jsem našel i kontakt na Kábrtova syna Petra, který jeho dílo dále oživuje a kterého doufám i těší, že chci o jeho tátovi vědět ledacos a že chci mít ve sbírce kdeco.
Nejprve jsem chtěl sbírat podle mne "melancholické" dívky a ženy, které brnkaly na struny cítění z mého nesnadného dětství a mně se zdálo, že jim občas rozumím. Poté jsem začal vnímat, že i ostatní Kábrtovy grafiky mají hlubokou pozitivní duši a rozhodl jsem se sbírat všechny - bohužel některé unikáty mi do té doby unikly. Zjistil jsem, že Kábrtovi mágové a "imaginární bytosti" vůbec nejsou zlí jedinci, jak někteří odborníci píší, ale že jsou jen smutní ze své vševědoucnosti a z té budoucnosti, do které vidí. Dlouho mi pak trvalo, než jsem "překousnul" Kábrtova nejtěžší témata náboženství a smrti z konce jeho života, ale ani u nich dnes nenacházím pražádnou zlobu a negativní emoce - jsou to jen myšlenky či průvodci svého autora v těžké nemoci - podobnou jsem prošel i já a tak to možná začínám trochu chápat. Dílo Josefa Kábrta je pro mne vždy pozitivem, vzpruhou i výzvou, která vnáší úsměv na mou tvář a klid do mé duše, a taky mne pohání dál hledat střípky jeho díla, které někdy zavál už čas, tak aby i ostatní lidé mohli objevit něco nového, co je možná jako mne dokáže naplnit.
Mnozí tvrdí, že Kábrt se shlédl v secesi. Já si myslím, že přebíral z různých směrů to, co vyhovovalo jeho životnímu názoru a vytvořil svůj vlastní jednoznačně identifikovaný styl, který byl zejména založen na brilantním zvládnutí technik tvorby. Jeho neopsatelné valéry a všudypřítomné "kuličky" jsou součástí kábrtovského vidění, protože on nepotřeboval modely - ty už měl v sobě.
Ilustrací pro knížky a filmy na diapáscích neprovedl Kábrt mnoho. Některé dětské knížky vydalo nakladatelství Artia pouze v cizích jazycích a je jich stále plná Evropa, ale český čtenář o tom neví.
Málo známé obrazy pana Kábrta jsou velkoplošným a barevným završením jeho vizí. Bohužel naše galerie jsou v tomto ohledu velmi skoupé a naděje na samostatné muzeum JK je dnes mizivá.
Snažím se proto zkompletovat svou sbírku děl tohoto skvělého autora, zejména doplněním chybějících exlibris, PF a volné grafiky, ale nepohrdnu ani jinými artefakty, pokud jsou pro mne cenově dostupné. Na tomto blogu chci zveřejnit vše, co s Josefem Kábrtem souvisí a co mi je nebo bude známé - záleží to i na vás.
Prosím proto všechny sběratele, kteří by mi sbírku dokázali doplnit, aby nabídli své grafiky k výměně za mé dubly Josefa Kábrta případně i jinou grafiku nebo přímo k odkupu. V takovém případě mi zanechte prosím na sebe nějaký kontakt v komentářích - komentáře nejsou veřejně přístupné! Budu vám velmi vděčný a tímto vám potvrzuji, že nemíním svou kábrtovskou sbírku rozprodat - chtěl bych, aby i po letech někde zůstala jako celek a aby její digitální podoba dále zůstala ke studiu a pro potěšení na internetu. Pokud bude zájem, poskytnu přispěvatelům digitální podobu ve formě soupisu a v podstatně vyšší kvalitě obrázků na CD.
Zajímavou kapitolou jsou filmy Josefa Kábrta. Těm on zasvětil většinu svého života. Snad všichni známe večerníčky O klukovi z plakátu. Ale co víme o dílech oceněných na významných světových přehlídkách (například v Cannes)? Proč u nás nejsou vysílány skvělé pohádky nebo postřehy ze života, které dodnes neztratily na humoru ani aktuálnosti témat? Při zhlédnutí humanistického akčního filmu Avatar z roku 2009 jsem viděl před sebou nadčasovou Divokou planetu z roku 1973, kterou režíroval většinou dálkově z Paříže René Laloux a v Praze ji realizoval Josef Kábrt. Neexistuje knižní ani internetový soupis filmových děl tohoto člověka, přestože významné filmové servery přijaly většinu mnou nabídnutých dat. I cizina si i v případě Kábrta více váží kvalitní české práce než ČR. Nejširší seznam nám předkládá názvy asi 30 filmů. Mně se zde zatím podařilo tento počet rozšířit na 63 řad se 105 filmy - viz kapitola Filmy Josefa Kábrta. Díky internetu jsem mnohé již i viděl, ale stále jich hodně chybí. Za 8 tehdy nedostupných filmů děkuji pracovníkům Krátkého filmu Praha, například Zajíčka se jim podařilo na můj účet zdigitalizovat z poslední známé kopie a tak už ho promítal i CSfilm. V současnosti aspoň Kábrtova stěžejní díla konečně vyšla na DVD.

Upozornění - poslední dobou se často i renomovanými galeriemi vydává za dílo Josefa Kábrta z Lomnice nad Popelkou dílo výrazně méně specifické jeho jmenovce učitele a malíře Josefa Kábrta z Úpice, který se bohužel narodil taky roku 1920 - viz http://www.rodinne-domy.info/jkabrt/index.htm, tento kreslil zejména krajinky a portréty.
Občas se někteří prodejci jménem Josefa Kábrta snaží prodat i díla málo známého Václava Kábrta.

fotografie z domluv nad Stvořením světa v Paříži v šedesátých letech
fotografie z první výstavy obrazů v Lomnici v roce 1970 (doleva od uprostřed stojícího Josefa Kábrta herci Oto Šimánek a Jiří Holý a profesor Kořán, zprava malíř Oldřich Oplt a lomnický sběratel Vladimír Mikule)
s hercem Jiřím Holým
v ateliéru v sedmdesátých letech
jak viděl konec života - kresba z pozůstalosti

Bude dále doplňováno

článek Ilustrace a kresby JK - viz http://kabrt-josef.blog.cz/1002
 

Další články


Kam dál

Reklama